Josef Kainar-Kocourek
Josef Kainar
Kocourek
Kocourky milej, čerte můj,
já pro tebe pláču.
A přece mlíčko jsem ti nalívala
do talířku pěkně kvítečkovanýho
už zrána, před školou,
abys mi nevyhládl,
než se k tobě vrátím.
Vpodvečer, to jsme si povídali,
já jsem tě hladila
a ty sbyl elektrickej,
a jenom předls, jak ti bylo dobře.
Někdy mi vyprávěls kocouří pohádky.
Tu o myšce, co zlobi svou mámu,
tu o měsíčku, malým čaroději,
co přičaroval kočce zvonek na ocas,
a vykládals mi o dalekým zámku, kde všecko piští
podle princezny,
a ta si leží na gauči, jí sýr, a je tak smutná.
Kocourku černej, kampak ses mi poděl?
Kdybys mi tlapkou slůvko naškrábal, ale ty nic.
Propad ses do zlý noci.
A mně se nechce nic
než stýskat se a brečet.
Táta s mámou se ustavičně hádá,
přišlo k nám psaní, modrý, od soudu.
Má kamarádka Jana, už mě zradila.
Strašně se chlubí, půjde na trvalou,
ten druhý tatínek jí dává spoustu peněz.
To se ví, knížku o Amundsenovi,
tu mi v té zradě vrátit nemá čas.
Strašně si přeju stát se amundsenkou
a odjet na sever svou malou pevnou lodí
do věčné noci, kde kry praskají,
a chtěla bych si čítat z knížek
při polární záři a námořníkům upéci medvěda.
Přeu si odjet, obzvlášť na Špicberky.
Je sice chyba, že tam nejsou myši,
no ale mlěka, kondenzovaného, na moji lodi bys měl dost a dost.
A velmi často rybu, však my dva se známe.
Prosímtě vrať se. Vezmu si tě s sebou.
Co se tě člověk všude nahledá!
Kocourku drahý!
Čerte škaredá.
Kocorek
Nikča,5. 11. 2008 14:50