WÍTEJTE

Josef Kainar

Kocourek

Kocourky milej, čerte můj,

já pro tebe pláču.

A přece mlíčko jsem ti nalívala

do talířku pěkně kvítečkovanýho

už zrána, před školou,

abys mi nevyhládl,

než se k tobě vrátím.

Vpodvečer, to jsme si povídali,

já jsem tě hladila

a ty sbyl elektrickej,

a jenom předls, jak ti bylo dobře.

Někdy mi vyprávěls kocouří pohádky.

Tu o myšce, co zlobi svou mámu,

tu o měsíčku, malým čaroději,

co přičaroval kočce zvonek na ocas,

a vykládals mi o dalekým zámku, kde všecko piští

podle princezny,

a ta si leží na gauči, jí sýr, a je tak smutná.

Kocourku černej, kampak ses mi poděl?

Kdybys mi tlapkou slůvko naškrábal, ale ty nic.

Propad ses do zlý noci.

A mně se nechce nic

než stýskat se a brečet.

Táta s mámou se ustavičně hádá,

přišlo k nám psaní, modrý, od soudu.

Má kamarádka Jana, už mě zradila.

Strašně se chlubí, půjde na trvalou,

ten druhý tatínek jí dává spoustu peněz.

To se ví, knížku o Amundsenovi,

tu mi v té zradě vrátit nemá čas.

Strašně si přeju stát se amundsenkou

a odjet na sever svou malou pevnou lodí

do věčné noci, kde kry praskají,

a chtěla bych si čítat z knížek

při polární záři a námořníkům upéci medvěda.

Přeu si odjet, obzvlášť na Špicberky.

Je sice chyba, že tam nejsou myši,

no ale mlěka, kondenzovaného, na moji lodi bys měl dost a dost.

A velmi často rybu, však my dva se známe.

Prosímtě vrať se. Vezmu si tě s sebou.

Co se tě člověk všude nahledá!

Kocourku drahý!

Čerte škaredá.